!!7RČ@ feat M@7!!

Miami Heats

V křehkých prvních letech všech expanzivních družstev nastane okamžik pravdy, kdy se dostaví příležitost, dveře k úspěchu se otevřou a vedení stojí před obtížným rozhodnutím. Platit či neplatit, tot otázka.

Vedení týmu Miami Heat se ocitlo v okamžiku pravdy v roce 1995 - dvakrát. Poprvé přenechalo New York Knicks cennou pozici na draftu 1996 a získalo za to skvělého kouče Pata Rileyho rok před vypršením smlouvy. Pak urovnalo s Charlotte Hornets dvacetimilionový spor se středním pivotem Alonzem Mourningem tím, že tuto 205 cm vysokou hvězdu vyměnilo za tři hráče.

Vedení budovalo družstvo již od počátku jeho historie velmi pečlivě a promyšleně. Rony Seikaly a Grant Long drželi mužstvo v průběhu expanzní sezony 1988-89 s 15 vítěznými zápasy. V roce 1989 byl draftován střelec na dlouhé vzdálenosti Glen Rice a v roce 1991 bránící křídlo Steve Smith. Počáteční stabilita Heat byla výsledkem pevné skupiny majitelů stmelené bývalým hráčem NBA a trenérem Billym Cunnínghamem. Skupina získala licenci v dubnu 1987 jakou součást expanzivního čtyřčlenného týmu, který se dále skládal z Charlotte, Minnesoty a Orlanda. Týmy Heat a Hornets začaly hrát v roce 1988-89, Timberwolves a Magic o rok později.

Celek Heat se pokoušelo své první vratké krůčky v NBA pod trenérským vedením Rona Rothsteina. V první sezoně získal 15 vítězství, 18 v následujícím roce a 24 o rok později. Rothstein byl v sezoně 1991-92 nahrazen Kevinem Lougherym a mladé družstvo, složené ze Seikalyho, Riceho, Smithe a Longa, ale také Willieho Burtona a Briana Shawa, začalo projevovat známky života. Tým Heat poskočil na 38 vítězných zápasů a stal se prvním ze čtyř expanzních družstev, které se kvalifikovalo do play-off, ale bylo rychle smeteno Chicagem. Vítězná sezona 1993 až 94 se přesto stala důvodem k oslavě.

Všechno se však obrátilo v roce 1994-95. Těsně před začátkem sezóny vyměnilo Miami s Golden Gate Seikalyho za Billyho Owense a brzy poté Longa a Smithe s Atlentou za Kevina Willise. Rice a 213 centimetrů vysoký Matt Geiger přišli v roce 1995 spolu s Mourningem. A pak začalo Miami přiostřovat Atlantickou divizi NBA, v posledních dvou letech ji také po zásluze vyhrálo. Mourning, prvotřídní blokař, se brzy stal pilířem Rileyovy sestavy a v průběhu sezony ji trenér postupně doplnoval - Timem Hardawayem, Sašou Danilovičem, Rexem Chapmanem a Chrisem Gatlingem.

V sezóně 1998/1999 Heat dosáhli 33 výher z 50 zápasů, ale hned v 1. kole play-off vypadli s týmem z New Yorku 3:2 na zápasy. Následují rok opět vypadli hned v 1. kole, tentokrát s Charlotte 3:0. V dva roky se jim dokonce ani nepodařilo postoupit do play-off. Před sezónou 2003/2004 získalo Miami v draftu nadějného nováčka Dwaynea Wadea, a ikdyž byl zpočatku ve stínu LeBrona Jamese a Carmela Anhtonyho, tak i letos dokazuje, že tomu tak není. S Wadeem v sestavě se Heat podařilo postoupit do play-off, kde ale vypadli ve 2. kole s Indianou. Po téhle sezóně se Patu Rileymu podařila další "velká věc" - získal Shaquilla O'neala. S ním v sestavě se Heat hned zařadili mezi kandidáty na titul, jenže v sezóně 2004/2005 vypadli ve finále konference s obhájci titulu Detroitem Pistons.